„Ty ses asi zbláznila“, honilo se mi hlavou, když jsem poprvé sedla do letadla směr Kolombo s rok a půl starou řvoucí Nelčou na klíně. Na Srí Lanku sice naše rodina jezdí už pěknou řádku let, já sama předtím ostrov navštívila šestkrát, ale přeci jen, jet na Srí Lanku s dítětem je jiné… Jak přežijem cestu? Vždyť je horor dojet s ní i za babičkou, natož takovou dálku! Jak to bude s jídlem? To dítě nic nejí ani doma… Jak zvládne horko a komáry? A co když něco chytne?! Moje obavy naštěstí Nelinka rozptýlila hned v letadle, když se po chviličce uklidnila a celý zbytek cesty spokojeně prospala. Na místě se potřebovala chvíli rozkoukat, po pár dnech si ale začala užívat spolu s námi. Koupání v moři i v bazénu, pozorování zvířat všeho druhu, jízdy tuktukem, nové druhy ovoce k ochutnávání, hraní si na „nekonečném pískovišti“ na pláži před domem, projížďky na kole, výlety… A k tomu všemu vždy usměvaví Srílančané, kteří děti milují a nic pro ně není problém. Díky tomu všemu si Srí Lanku zamilovala stejně jako my dospělí.
Od této první návštěvy uplynulo už 5 let. Rodina se nám rozrostla o syna Adámka a Srí Lanku jsme od té doby s dětmi navštívili ještě dvakrát. Když se mne tedy někdo ptá, jestli je Srí Lanka vhodná pro děti, já říkám: rozhodně ano! Je potřeba k přípravám přistoupit trochu pečlivěji, než když člověk jede na Mácháč, přeci jen, jsou to tropy a svoje specifika taková cesta má. Pokud ale máte aspoň trochu nacestováno, o Srí Lance si předem něco zjistíte a pobyt dětem trochu přizpůsobíte, jsem si jistá, že si dovolenou užijete vy i vaše děti.
Zdraví
Co vás asi bude jako rodiče dětí zajímat jako první je, jaká jsou případná zdravotní rizika a jak je dostupná lékařská péče. Začnu od toho druhého. V každém jen trochu větším městě najdete soukromé nemocnice, které poskytují kvalitní péči a bez problémů se zde domluvíte anglicky. Jedná se například o sítě nemocnic Asiri či Navaloka, u nás v Tangalle pak třeba Aroogiya. Samozřejmostí je uzavřít před cestou dobré cestovní pojištění. Také s sebou vždy tahám asi tak dvoukilovou cestovní lékárnu s léky na běžné dětské problémy. Ne že by na Srí Lance nebyly léky se stejnými účinnými látkami běžně dostupné (lékárny jsou na každem rohu), ale jmenují se jinak a také je fajn mít pro případné dětské neduhy léky hned po ruce. Můj seznam si pro představu můžete stáhnout zde.
Pokud jde o možná rizika, jedná se o tropickou oblast a z toho plynou i zdravotní problémy, se kterými se můžete setkat. Z naší zkušenosti kupodivu nejsou až tak časté zažívací problémy, alespoň nijak závažné. S něčím jako vyhlášenou „faraonovou pomstou“ v Egyptě se na Srí Lance běžně nesetkáte. Přesto je potřeba zejména u dětí dodržovat zvýšená hygienická opatření, často mýt ruce, případně používat desinfekci. Platí, že pít se má pouze balená voda, dětem i zuby raději čistím v pitné nebo převařené. V pochybněji vyhlížejících restauracích se také vždy přesvědčím, že i led v nápojích je z pitné vody. Ovoce jíme jen to, které lze oloupat, zeleninu důkladně omytou v pitné vodě. Hlídejte si, aby maso bylo dostatečně tepelně upravené.
Očkování
Pro cestu na Srí Lanku není žádné očkování povinné, a to ani proti koronaviru. Přijet mohou jak očkovaní, tak neočkovaní, jen pro ně platí jiný režim. Děti do 12 let (i neočkované) se řídí stejným protokolem, jako jejich rodiče. Protože cestování v době koronavirové je kapitolou samo o sobě, podrobně o podmínkách vstupu na Srí Lanku píšu v samostatném příspěvku.
Cestování s dětmi se obecně doporučuje až po ukončení běžného očkovacího procesu, tj. cca po 15. měsíci věku dítěte. Nad rámec povinného očkování lékaři doporučují doočkovat žloutenku A a břišní tyfus. „Áčko“ se dá očkovat od věku 12 měsíců a z mého pohledu se jedná o smysluplné očkování, zejména u malých dětí, kde člověk úplně neohlídá, co vše dají do pusy. Proti břišnímu tyfu se může očkovat od věku 2 let. Nebudu nikomu radit, zda a co očkovat či ne, obzvlášť pokud jde o děti. Proberte to s pediatrem či pediatričkou a rozhodněte se sami. Pokud vás ale zajímá, jak to řeším já, povinná očkování mají děti všechna, žloutenku máme očkovanou celá rodina včetně dětí a břišní tyfus nikdo. Na místě samozřejmě dodržujeme výše zmiňovaná hygienická opatření.
Tip: Řada zdravotních pojišťoven poskytuje příspěvek na očkování, běžně je hrazena právě žloutenka A. Zkuste kontaktovta přímo svou pojišťovnu.
Komáři
Na co byste si měli během pobytu s dětmi dát určitě pozor jsou komáři. Dobrou zprávou je, že se nemusíte bát malárie. Srí Lanka je Světovou zdravotnickou organizací (WHO) označena za zemi, kde byla malárie vymýcena (malaria free country). Na druhou stranu existují i jiné nemoci, které přenáší komáři, například horečka dengue, proto je opatrnost na místě. A koneckonců ono i „obyčejné“ poštípání není pro děti nic příjemného. Nebudu lhát, sem tam nějaký štípanec děti schytají, ať už je budete chránit jakkoli. Ale můžete poštípání do velké míry eliminovat.
Tip: Komáří obvykle nejvíce škodí v podvečer a v noci. Večer proto děti a většinou i sebe převlékám do oblečení s dlouhým rukávem a dlouhými nohavicemi. I večer je samozřejmě velmi teplo, takže to chce něco hodně lehkého a z přírodních materiálů. Hned po příjezdu proto vždy mířím na trh nebo ke stánku a kupuju dětem i sobě tyhle boží kalhoty. Jsou lehoučký, pohodlný, krásný a hlavně komárům ztíží přístup k dětské kůži.
Nezbytností je v noci moskytiéra nad postelí. Ta je většinou k dispozici i v těch nejlevnějších ubytováních, přesto není od věci si to před příjezdem ověřit. Pokud máte ubytování s klimatizací a striktně si hlídáte, že se neotevírají okna, je to taky možnost,a v tom případě není moskytiéra nutná. Neméně důležitý je i dobrý repelent.
Tip: Cestou pokusů a omylů jsem došla k tomu, že vůbec nejlépe funguje místní repelent Soffell, který je k dostání buď ve spreji nebo v krému. Pro malé děti je super právě krém. Mívají ho běžně v lékárnách i supermarketech. Obvykle s sebou vozím ještě repelent z ČR (co kdyby Soffell náhodou zrovna nebyl, že jo), pak ale vždy jen nadávám, že to vůbec nefunguje a kupuju další Soffell…
Zbraní, která vám v nerovném souboji s komáry dává alespoň trochu navrch, jsou tzv. „mosquito coils“. Jedná se o spirálky, které odpuzují komáry. Na jednom konci je zapálíte a postavíte během večeře či večerního drinku někam k nohám. Z čeho jsou vyrobené radši nechci vědět, vzhledem k tomu, že fakt fungují, to asi nebude zrovna „non toxic“. Z toho důvodu se také nikdy nepoužívají ve vnitřních prostorách! Spirálky vám běžně přinesou v restauracích (pokud ne, řekněte si o ně), seženete je také snadno v každém supermarketu.
A ještě jedna věc, která může pomoct – kupte si sprej proti létajícímu hmyzu, např. Mortein, který taktéž seženete v každé supermarketu. Než se setmí, vystříkejte pokoj, zejména rohy a různá „temná zákoutí“. Následně dobře vyvětrejte. Pokud chcete udělat skutečně maximum, můžete pořídit ještě odpuzovač hmyzu do zásuvky, osobně mám ale pocit, že je to pokud jde o účinnost někde na pomezí placeba a woodoo. Ale víte jak, stejně ho do tý zásuvky strkám…
Tip: Když přes veškerou vaši snahu ty malé krvelačné bestie překonají všechny překážky (mluvím samozřejmě stále o komárech), je na místě první pomoc. Zatím jsem neobjevila nic lepšího než Fenystyl gel, úlevu přináší i pěna s panthenolem, tím mažu děti před spaním celé. Pro snížení svědění se může na noc hodit i Fenystyl v kapkách. Dospělí můžou zkusit místní mast na neduhy všeho druhu Sidhalepu. Chvíli to dost pálí, proto není vhodná pro děti, ale když chvíli vydržíte, pomůže.
Infekce
Komárům už jsem věnovala prostoru víc než dost, ale za mne je to to nejhorší, s čím při pobytu s dětmi bojuju, takže u nich ještě chvíli částečně zůstanu. Vysvětlit dětem, že si nemají štípance rozškrábat, se moc nedá. A koneckonců ani dospělým… Však to znáte, ten slastný pocit, když se držíte, držíte a pak se podrbete a je to táááááák přííííííjemnýýýýýý, že nemůžete přestat… No a za chvíli máte do krve rozškrábaný štípanec, který stejně dál svědí. Na Srí Lance je to o to horší, že do takového zranění se velmi snadno dostane infekce, které se ale velmi těžko budete zbavovat. Mohla bych vyprávět, ale už teď je to moc dlouhý. Proto zejména u dětí doporučuju rozškrábané štípance hned v počáteční fázi máznout třeba betadynovou mastí a zalepit. S sebou si vozím ale i masti a léky „tvrdšího kalibru“. Domlouvám se s pediatrou a beru i léky na předpis, na rozškrábané štípance se mi osvědčil třeba Belogent. Nejde ale jen o štípance. Obecně se na Srí Lance rány hůř hojí a je větší riziko infekce. Je to asi to nejčastější, co my sami i naši hosté po zdravotní stránce řešíme. Proto pokud mají děti či vy jakékoli zranění, které se nehojí a začíná hnisat, moc neváhejte a vyrazte hned do nemocnice.
Doprava
Doprava na Srí Lance je celkově trochu divočina. Jednak se řídí vlevo, pozůstatek to z dob, kdy byla Srí Lanka britskou kolonií, jednak je provoz na první pohled velmi chaotický a nepřehledný. Auta se mísí s tuktuky a skútry, všichni hlasitě troubí a mezitím vším se motají psi, krávy a ano, sem tam potkáte třeba i slona na dálnici (vlastní zážitek). Ze všech těchto důvodů silně nedoporučuji půjčovat si zde auto na vlastní pěst bez řidiče. Neříkám, že se to nedá zvládnout, ale osobně považuji za mnohem bezpečnější a bezstarostnější svěřit se do rukou zkušeného certifikovaného řidiče, který v místním provozu umí chodit, respektive řídit. Nevyjde vás to o moc dráž než pronájem auta bez řidiče a rozhodně budete víc v klidu. Nemusíte se bát, že byste nebyli pány svého času, řidič je zde pro vás a zastaví vám kdekoli budete chtít. Navíc vám může poradit a ukázat místa, která byste jinak minuli, pomůže v případě problémů atd.
Co rodiče zejména malých dětí asi trochu zarazí je to, že na Srí Lance nejsou vůbec běžné, natož povinné, dětské autosedačky. Sice se pomalu začínají objevovat a je již možné sehnat řidiče, který sedačky má, ale je jich jako šafránu a je rozhodně potřeba toto domluvit předem. Druhou možností je vzít si sedačku s sebou, některé letecké společnosti je dokonce přepravují zdarma (nepočítají se do odbavených zavazadel). Třetí možnost je pak smířit se se situací, naladit se na srílanskou vlnu a sedačky prostě neřešit. Tak to dělám já, byť první den, dva z toho mám trochu nervy. Člověk si ale rychle zvykne a koneckonců, za mých dětských let jsme v naší staré Cortině neměli vzadu ani pásy a taky jsme přežili… Netvrdím, že je to příklad hodný následování… Našim dětem, které sedačky od malička z duše nenávidí, ale cestování bez sedaček naprosto vyhovuje a dost si ho užívají.
Tip: Pokud se rozhodnete přivézt sedačku z Česka, raději volte ten typ, který lze v autě připevnit pouze pásy. Na isofix moc nespoléhejte, auta na Srí Lance ho v drtivé většině nemají.
Na Srí Lance je také velmi dobrá síť vlaků i autobusů. Hromadná doprava je velice levná, autobusy jsou různých tříd od obyčejných po luxusnější klimatizované, pokud jste tedy dobrodružnější povahy, určitě lze s dětmi cestovat i tímto způsobem. Osobně jsem ale takto ostrov projížděla ještě bez dětí, tak víc neporadím. Na kratší výlety po okolí budete pravděpodobně využívat místní tuktuky. Jsou koncipovány pro 2-3 osoby, čtyřčlenná rodina s menšími dětmi se ale do tuktuku v pohodě vejde. Děti tuktuky milují, obzvlášť, když jim tuktukář dovolí řídit ☺ Bezpečnost nula, ale těch zážitků!
Kočárek a nosítko
Pokud máte úplně malé děti, pravděpodobně s sebou budete brát i kočárek. Podobně jako u sedaček přepravují letecké společnosti kočárky většinou zdarma, můžete s ním dokonce dojet až k letadlu a předat personálu až u vstupu. Kočárek se určitě bude hodit na procházky či na odpoledního šlovíka, obecně ale počítejte, že na bezbariérovost si na Srí Lance moc nehrajou. Pokud máte v plánu cestovat a navštívit některá známá místa jako je např. Sigiriya, Dambulla nebo dokonce horské vyhlídky jako Little Adam´s Peak či Lipton Seat, s kočárkem se nechytáte. Já osobně si nedovedu Srí Lanku při našich prvních návštěvách představit bez nosítka. Díky němu jsme se mohli podívat kamkoli jsme chtěli, mohli jsme dojít i na vzdálenější místa na pláži, vystoupat na vyhlídky atd. Při poslední návštěvě ho při výstupu na zmiňovanou Sigiriyi rád vzal po dvou letech na milost i náš skoročtyřleťák.
Koupání
Srí Lanku omývá Indický oceán, moře je tedy obecně divočejší a s většími vlnami než bývá v evropských přímořských oblastech. Tím se ale nenechte odradit. Všude se dají najít klidná zákoutí, kde se můžete bezpečně koupat, a to i s dětmi. My máme v tomto ohledu dobře zmapovanou oblast Tangalle a okolí, proto i moje tipy jsou zaměřené na tuto lokalitu. Ačkoli v průvodcích vám tuto oblast pro pobyt s dětmi pravděpodobně doporučovat nebudou, stačí vědět, kam jít a můžete se i s prcky koupat bez obav. Odměnou za odvahu vám budou překrásné a liduprázdné pláže, mnohem půvabnější než obvykle doporučovaná Mirissa, Unawatuna nebo nedejbože Welligama 😉
Tip: Koupání na Srí Lance se nemusíte bát, je ale potřeba přistupovat k oceánu s respektem. Nejlepším poznávacím znamením je, když se někde koupají místní. Pak si můžete být jistí, že místo bude bezpečné i pro vás a vaše děti. Nebojte se zeptat, místní vždy rádi poradí.
Přímo v Tangalle máte s dětmi několik možností. Super je pláž Pallikudawa, kde je moře obvykle velmi klidné. Na okraji zátoky, kde se pláž nachází, tvoří moře mezi skalami přírodní „jezírka“. Tam trávíme s dětmi hodně času, protože zde mohou pozorovat a lovit kraby, rybičky, mušle atd. Na pláži můžete také sledovat rybáře na katamaránech a jako bonus sem každé odpoledne připlouvají želvy. Je legrace s dětmi tipovat, kdy a kde vystrčí hlavu nad hladinu, aby se nadechly.
Naše prázdninové domy Tropical Garden se nachází přímo na pomezí pláží Madilla a Marakoliya. Vydáte-li se po pláži doleva na Marakoliyu, dojdete po 10-15 minutách před resort Mangrove Garden, kde se nachází skála cca 15 metrů od břehu, před kterou se tvoří přírodní „bazének“, na koupačku s dětma zcela ideální. Jsou zde k dispozici lehátka a sprchy a stejně jako na jiných místech na Srí Lance je můžete využívat zdarma. Je ale slušností, že si v dané restauraci dáte něco k jídlu nebo alespoň k pití.
Směrem od nás do města jsou na pláži dva vlnolamy – jeden před restaurací Blue Horizon, druhý před restaurací Kokomos. I u nich je koupání bezpečné, i zde se můžete pohodlně natáhnout na zastíněná lehátka, o která se rozhodně nebudete prát s davy koupáníchtivých turistů.
Další fajn pláží pro děti je zátoka poblíž přístavu, někdy nazývaná „Party Beach“. Ta je hodně oblíbená mezi místními a moře je zde velmi klidné. K dispozici jsou tu i převlékárny, nicméně jinak není pláž z těch nejkrásnějších a nejsou tu lehátka. Je tu ale jeden bonus, kvůli kterému sem s dětmi párkrát za pobyt na koupačku zajdu. Hned naproti pláži je restaurace Tangalle Resthouse, kde dělají moc dobrou pizzu a pro rodiče momentálně nejlepší kafe ve městě.
V širším okolí Tangalle je spousta dalších pláží vhodných na koupání, většinou je během jednoho pobytu ani nestihneme navštívit všechny. Goyambokka, Silent Beach, Rekawa, Mawella, Hiriketiya… Posledně jmenovanou nevynechám nikdy, a pokud bych nejezdila do Tangalle, vybrala bych si pro dovolenou s dětmi právě okolí této pláže.
Tip: Plaváček a UV obleček. Dvě vychytávky, které jsou obecně super na pobyt s dětmi u moře, na Srí Lance obzvlášť. Plaváček tvoří rukávky propojené s pásem kolem hrudníku, jedná se tak o podstatně bezpečnější pomůcku než samotné rukávky, natož kruh. Protože je plaváček vyrobený z polystyrénu, nemůže se stát, že se vyfoukne nebo praskne. UV obleček vám zase usnadní ochranu přes sluncem a ušetří věčné mazání.
Jídlo
Nevím, jak to mají se stravováním vaše děti, ale obě moje děti co neznají, to nejí. Při pokusu naservírovat jim cokoli jiného než špagety s kečupem se chovají tak, jako bych jim usilovala když ne přímo o život, tak minimálně o zdraví. Každý z nich má seznam cca deseti potravin, které jsou ochotni s krajním sebezapřením pozřít. Co jim dát jíst na Srí Lance je tedy trochu oříšek, obzvlášť proto, že místní typická strava je buď hodně kořeněná a pálivá (rice and curry, kottu rotti a další lokální speciality), nebo na jejich vkus příliš zdravá (ryby a mořské plody, saláty atd.). I tak ani během našeho posledního dvouměsíčního pobytu kupodivu hlady nezemřeli.
Pokud vaše děti jedí alespoň průměrně, nemáte se ohledně stravování čeho bát. V každé restauraci seženete jednak různé druhy polévek, které jsou fajn i pro děti, běžná je rajčatová, kuřecí, dýňová, zeleninová… Každá restaurace má v nabídce „fried rice“ nebo „fried noodles“, tedy smaženou rýži či nudle se zeleninou, vejcem či kuřecím masem. Protože nudle nejsou tak daleko od špaget, s dostatečnou dávkou kečupu jsem je občas dostala i do našich dětí. Jestli vaše dětí jí ryby, máte úplně vyhráno. Jestli ne, sníte rybu vy a děti si dají hranolky. No jo, náš případ. V nabídce bývá kuře (skrývá se pod názvem „grilované“, ale jeho konkrétní podoba záleží na fantazii a momentální náladě šéfkuchaře), dále různé sendviče či omelety. Sázkou na jistotu jsou palačinky, které i ty moje kuny občas jedly s náznakem chuti. Jistotou také bylo zamířit do místní pekárny, kde jde pořídit různé slané i sladké pečivo, dokonce i obdobu našeho párku v rohlíku či muffiny. Jen vždy napřed ochutnejte sami, většina plněného pečiva dost pálí. Pokud vás zajímají ceny jídel v restauracích či ceny potravin, mrkněte na příspěvek o tom, kolik stojí Srí Lanka bez cestovky.
Abych z toho nevyšla jako matka, která krmí děti jen špagetama, hranolkama a pizzou, na svoji obranu musím říct, že moje děti ve velkém konzumují aspoň ovoce a na Srí Lance si tak přijdou na své. Banány, manga, ananasy, papájy, melouny, rambutany, maracuju, to vše pořídíte na trhu či u cesty čerstvé, skvělé a za pár korun. Chutnal jim i místní buvolí jogurt (curd), podávaný s medem (on to teda med není, správný název je „kithul treacle“ a je to vlastně sirup ze speciální palmy, ale všichni tomu říkají „honey“, tedy med, tak se toho označení držím).
Tím, že bydlíme ve „svém“ a máme k dispozici plně vybavenou kuchyni, mohla jsem také dětem připravovat jídla, na která jsou zvyklé z domova. Takže ano, vařila jsem na Srí Lance guláš, kuře na paprice i vývar. Protože jsem správně tušila, že jídlo bude boj, prozíravě jsem si dovezla na první dvě zmiňovaná jídla dvě balení sladké papriky. Jinak v místním supermarketu Food City či Keel´s pořídíte vše, co byste mohli potřebovat, od vajíček přes cereálie a jogurty až po různé druhy masa. Střídat vlastní vaření s návštěvami restaurací je za mne pro dovolenou s dětma ideální model, obzvlášť pokud máte takové super strávníky jako já, kteří prostě musí mít „to svoje“. Pokud to vidíte stejně, hledejte nejlépe na Airbnb ubytování typu „villa“, ty mívají k dispozici vybavené kuchyně. Nebo prostě pojeďte k nám 🙂
Až mi děti dají zase někdy na chvíli propustku, ráda se s vámi podělím o tipy, co s dětmi na Srí Lance podniknout, kam se vypravit na výlet a co dělat, když nedejbože prší.
